školská 28, z archivu, stav před rekonstrukcíZabývat se institucionální, ekonomickou vrstvou, nebo samotnou architektonicku strukturou výstavního prostoru galerie je v posledních padesáti letech poměrně propracovaná praxe s mistry oboru jako jsou například Hans Haacke, Gustav Metzger, nebo nedávno zesnulý Michael Asher. Umělec v tom případě většinou nepřenáší (a neinstaluje) do galerie, případně muzea žádné objekty, “artefakty”, zhotovené předtím ve studiu, případně které nechal vytvořit pomocí přístroje, či jinou nájemnou sílu. Pracuje přímo in situ s významovým kontextem místa, jeho dějinami, ekonomickými, ideologickými, vlastnickými konturami a vazbami. Ty se pak stávají zjevným tématem a nositelem sdělení, ohniskem dočasně navozené konstruované situace. Asher nazýval své výstavní smlouvy s galeriemi “nástrojem”. Výsledkem byla většinou prázdná galerijní místnost, někdy doplněná o rekonstruované elementy, jindy naopak absence, obnažení některých prvků jako například malby na zdech, odstranění zdi předělující provozní kancelář od výstavního prostoru, atd.
Jamie Drouin, Handfuls of Vapour
Instalace Kanaďana Jamieho Drouina “Handfuls of Vapor/Trocha výparů” je kupodivu ve více než desetileté historii tohoto galerijníhi místa prvním vážnějším pokusem umělce zapátrat po tom, co se v Galerii Školská 28, dříve Komunikačním prostoru dělo. Proč vypadá právě tak? Co se tu událo před tím, než kdosi na této adrese začal s vystavováním současného umění? Jak nahmátnout zasuté stopy paměti místa, vtisknuté do atmosféry během posledních 80 let, ukázat na dějinou auru výstavního prostoru, aniž bychom se museli nutně probírat zaprášeným archivem fotografií a záznamů z kroniky?
Když přicházíme do galerie z ulice, míjíme dvojici gypsových rytířů v životní velikosti (dům se původně jmenuje U dvou rytířů), nad hlavou můžeme obdivovat kosmologicko- zednářsko – alchymistickou ikonografii stropních fresek. Na zadním dvorku pak najedeme funkcionalisticky střídmou a světlem prozářenou budovu galerie, nad níž se sklánějí na jedné straně vysoké stromy a na druhé trčí tovární komín. Budova, kde sídlí Galerie Školská 28, pochází z roku 1939, byla postavena v tragickém roce okupace Československa. Majiteli sloužila jako dílna pro řemeslnou výrobnu pro galvanizaci kovů. To, že se rozhodnul postavit dílnu v centru města a v sousedství poměrně luxusních bytů pro zámožnější měštany a plzeňské restaurace v přízemí a sklepech novorenesanční budovy je těžko pochopitelné. Jde totiž o technologii pokrývání povrchů kovu v roztoku směsí, obsahující zinek a vysoce jedovatý kyanid.
ilustrační foto
Industriální objekt byl umístěn na pozemek mezi budovu, sahající až k ulici V Jámě, která se pyšní zmíněným vysokým komínem a zvýšený terén velké, zraku téměř ukryté zahrady. Ta je patrně posledním reliktem původně rozsáhlého nezastavěného pruhu zeleně a dvorů mezi ulicemi Školskou a Štěpánskou, kde se kdysi říkalo U sedmi (nebo devíti) zahrad. Lehký průmysl v této oblasti Nového města je poměrně nečekanou podnikatelskou iniciativou. Školská byla totiž odnepaměti místem různých typů škol, sousedstvím, obsazeným cechy řeznického řemesla, operujících v nedalekých Masných krámech, které stály na kraji Karlova náměstí, kde je dnes budova Krajského soudu.
Dvorek budovy Školská 28 je z historického, morfologického, sociologického a topologického pohledu nesourodou srostlicí. Setkává se zde oblast vegetace opuštěné “horní” zahrady, kde lze předpokládat hnízda ptáků a hájemství hmyzu, průmyslová minulost, spojená s alchymistickou metalurgií kovů, podzemními prostory rozsáhlých hlubokých sklepů, odkud kanály v noci přicházejí na vzduch potkani a světem současného umění a hudby, migrující do interiéru bývalé průmyslové dílny v posledním desetiletí.
Jamie Druin CONDUITa collaboration with Trudi Lynn Smith
multi-channel audio and natural light installation, 2011
Nějakou doby potom, co byla metalurgická provozovna galvanizace uzavřena (možná z hygienických důvodů?), byla v roce 1999 budova podle projektu architekta Jana Mayera rekonstruována a pronajata Linhartově společností. Galerie Školská 28 tvoří vedle dalších tří kulturních institutcí, které se postupně do domu nastěhovaly nejstarší lokaci. Pravda je, že řada návštěvníků si ani neuvědomuje, že poměrně nedávno zde stály vany s elektrolytickým roztokem a jen továrně vyhlížející světlíky prozrazují původní funkci architektury.
Jamie Douin trio, Skolska 28Jamie Drouin se rozhodl pojmout celou budovu jako analyticko archeologický exkurz do genealogie stavby. Postupoval archeologickou metodou: odstranil skleněné kryty stropních světlíků a opticky propojil místnost s prosklenými stropními světlíky. Výplně z drátkovaného technického skla jsou v pravidelných sloupcích vyskládány podél zdí a v jinak prázdné galerii je pozornost diváka odkloněna k přemýšlení o původní sémantice prostoru. Geometrické výseky pohledu vzhůru na oblohu zároveň slouží jako reference na prvotní funkci budovy. Drouin pracuje hlavně s přirozeným denním světlem a doplňuje ho o jemné umělé osvětlení, které hraje výraznou roli po setmění. Stropní světlíky jsou vykresleny slabou žárovkou a nabízejí možnost prohlédnout si kovovou střešní konstrukci, pohledu diváka většinou nepřístupnou. Drouin jako zvukový umělec pracuje také se sónickým rozměrem interiéru: návštěvník je pronásledován neustálým tichým šumotem, vycházejícím z malých reproduktorů, umístěných ve světlících a namířených ke stropu. Elektronický sykot slouží jako metaforický odkaz a revokace chemických elektrolytických van, které stávaly dole na podlaze a z nichž se ke stropu stoupaly toxické kyanidové výpary a kondenzovaly se na sklech pěti střešních světlíků.
Jamie Drouin zkoumá zvukové palety elektronického šumu a používá tento materiál jako kompoziční hudební formy. V instalacích a improvizovaných performancích používá většinou malý syntesizátor a rádiový přijímač a komponuje tiché skladby, které maji potenciál přeměnit modus vnímání posluchače a zbavit ho stereotypů naslouchání. Drouinovy práce byly představeny na řadě mezinárodních scén včetně: Biennial of the Americas (Denver), Mutek (Montreal), TodaysArt (Hague), Decibel Festival (Seattle), Montréal Museum of Contemporary Art (Montreal), Henry Art Gallery (Seattle), Communikey (Boulder), La Société de Curiosités (Paris) a General Public (Berlín). Jeho hudební tvorba byla vydána hudebními vydavatelstvími con-V, Oral, Dragon's Eye Recordings, Mutek_Rec, Rope Swing Cities a Infrequency Editions. Spolupracoval například s Crys Cole, Mathieu Ruhlmann, Yann Novak, Skoltz Kolgen, Lance Austin Olsen a Karl Klie. Drouin je spoluzakladatel INFREQUENCY EDITIONS, působí jako kurátor různých kolektivů zvukových umělců a vystupuje jako součást dua DROUIN/OLSEN v projektu s Lance Austin Olsenem.
http://www.jamiedrouin.com/
Miloš Vojtěchovský
Žádné komentáře:
Okomentovat