hůl na cage

Pohled do instalace Ha houby, Gottfrei, Opava, 5.září 2012
Na pozvání Martina Klimeše  z iniciativy Bludný kámen v Opavě jsem navrhl pro výstavu Na houby ke 100 narozeninám Johna Cage následující piece:
Napsal jsem předem některým účastníkům a organizátoru výstavy email ve kterém jsem je požádal aby přijeli do Opavy s holí, vycházkovou, nebo jinou, pokud možno se zahnutou hlavicí. Hole pak mohou opřít od zeď kamkoli se jim zalíbí ve výstavních prostorách.
Přivezl jsem z Prahy asi 8 zapůjčených, nebo nalezených holí a umístil do rohů, atd. Dvě z nich jsem upevnil do podlahy v prostoru Gottfrei.
Celkově na výstavu přišlo počítám kolem 20 holí.
hole zapůjčili: Tomáš Hrůza, Tomáš Vaněk, Michal Kindernay, Saša Krestovský, Matěj Strnad, a další anonymové.
Pohled do instalace Ha houby, Gottfrei, Opava, 5.září 2012
http://www.bludnykamen.cz/
Nápad vznikl banálním spojením archetypálního nástroje při houbaření a odkazem k příruční pomůcce, kterou by John Cage, kdyby byl býval ještě naživu patrně potřeboval k pohybu.
Martin Klimeš mluví a otevírá

pohled do instalace, foto: Michal Kindernay

pohled do instalace, foto: Michal Kindernay
pohled do instalace, foto: Michal Kindernay
J.Krtička s holí před výstavním prostorem Divadelní klub 5.září 2012
Hůl má v sobě také souvislost se světem zvukového nástroje a rytmické klapání, které vydává chodec s holí v městě lze připodobnit k jakémukoli jinému perkusivnímu nástroji. Původně jsem  vycházel ze scény, či obrazu, (i když jen pomyslného), ve které do Opavy míří 50 návštěvníků a návštěvnic opatřených holemi, které se z našeho života v posledních desetiletích skoro vytratily a míří pomalým krokem směrem do obou galerií, klapajíce průběžně při chůzi a vytvářejíce tak nevědomky piece pro Johna Cage, ke kterému jsem si pro sebe dodal také Roberta Walsera.
http://aporee.org/maps/work/?loc=14739
(Walser zemřel během špacíru, pravidelné procházky, na kterou se vydával každodenně z ústavu, kde strávil dlouhá léta svého života.Jestli měl hůl, či neměl není v tomto případě rozhodující).
Hole před cestou do Opavy
Při vernisáži jsem  v prostoru před jedním z výstavních prostorů naproti katedrály nahrál chůzi s  hůlkou - španělkou a uložil jej na stránku aporee.org přesně na místo, kde zvuková nahrávka vznikla.
Několik ilustrací, dokládajících význam hole v dějinách a kultuře.
August Sander, Tři mladí vesničané na cestě na zábavu, 1914
Franco Zecchin - “Palermo, Italy, 1988. Brotherhood of Holy Crucifix
Jorge Luis Borges v Neapoli, nebo Palermu


Lev Tolstoj v přestrojení na cestě do Jasné Poljany

Josef Beuys Poster, N070815SE_118_098 – Overcome Party Dictatorship Now’
Josef Beuys, I like America and Americka likes me
Ghandi

Fred Astair

Cesta na Západ, Opičí král

Hermova hůl
esej o významu hole pro polidštění člověka bude následovat zde

Hůl, krok, prostor

O fotografii “Trojice venkovských mladíků na cestě do města” Augusta Sandera z roku 1913 John Berger píše ve své eseji “O obleku a fotografii” ze sbírky textů About Looking. Zmiňuje sice krátce hole, které vesničani drží v ruce, ale hlavně se věnuje jejich nedělním oblekúm a potažmo i zvyklostem, které vesničany (tehdy ještě v celé Evropě) nutily oblékat černé šaty s vestou a sakem pro slavnostnější příležitosti. Hole, které trojice mladíků třímá v ruce, jako by “ to byly pomůcky honáků krav”, nicméně sahají svojí genealogií do daleko hlubších podloží civilizace, než nějaký znak třídní sounáležitost.

Hůl je archetypálním nástrojem, nejdeme ji v různých podobách snad ve všech dávných, moderních, přírodních i postindustriálních kulturách. Svým způsobem jsou hole posledním článkem, který dnešek spojuje s prototechnologií – vedle kamene asi prvním nástrojem v ruce člověka.Teprve mobilni telefon zdá se definitivně nahradil, nebo nahradí hůl v globálním měřítku.

Hůl jako status mužské důstojnosti byla ještě vcelku běžná u generace mých prarodičů. Pamatuji si že oba dědové vycházeli ven s holí, jeden z nich je zachycen na 8mm filmu v pohybu, kdesi na ulici jak elegantně při chůzi s holí cvičí a zvedá špičku v rytmickém švihu dopředu, směrem k horizontu.

Vycházková hůl (spolu s tmavým oblekem a mužským kloboukem) se postupně poslední polovinu století vytrácely z všednodenního světa a vycházková hůl zůstala jakýmsi etnografickým venkovským rudimentem ze starých časů. Vrátila se teprve nedávno v podobě sportovního náčiní jako dvojice skandinávských holí.

Předmět jako je Hůl má - tak jako ostatně každá lidská technologie-proteovskou povahu: může být oporou, kyjem - smrtící zbraní, magickým nástrojem, znakem nadřazenosti nad ostatními, znakem sounáležitosti s ostatními, ideální pomůckou k prodloužení paže, mírně upravena pak oštěpem, lukem, hudebním nástrojem, jako je tomu třeba u brazilské berimbau, nebo u kirgizských dlouhých trumpet.

Hůl se nehodí do věku automobilismu, ale souzní s civilizací vandráků, poutníků, světců a podobných nomádů, s kulturou která se snad znovu nenápadně navrací. Fyzický pocit sevřené dlaně kolem oblé rukověti dřevěné hole spojuje chodce s cestou, s kameny, skalami. hlínou, dobrodružstvím i epickou písní. Rytmus ťukání okovanou, nebo holou špičkou hole pomáhá vést pravidelný krok, překonat únavu, nerovnosti terénu, umožňuje sestupovat do údolí a šplhat vzpřímeně do strmého srázu. Viděl jsem pastevce krav v bulharských horách stoupat s holí v ruce po skalách, po kterých by horolezec lezl jen s cepínem.

Škoda holí, které padnou vedle..

 

Nano Vasconcelas

M.V.